Historický původ chladničky

Lidé již velmi brzy věděli, že potraviny skladované při nižší teplotě nejsou náchylné ke zkažení. Již více než 2000 let př. n. l. (20. století př. n. l.) začali starověcí obyvatelé povodí řek Eufrat a Tigris v západním Babylonu vršit do jam ledové bloky, aby si uchovali maso. V dynastii Shang (začátek 17. století př. n. l. až 11. století př. n. l.) Čína také věděla, jak používat kostky ledu k chlazení potravin. Ve středověku se v mnoha zemích objevily originální ledničky, které vkládaly kostky ledu do speciálních nádrží na vodu nebo kamenných skříní pro uchování potravin. Až do 50. let 19. století se tento typ chladničky stále prodával ve Spojených státech.

V polovině 17. století na Západě slovo"chladnička" vstoupil do amerického jazyka. S rozvojem města se postupně rozvinulo obchodování s ledem. Postupně jej využívají hotely, hotely, nemocnice a někteří nároční městští obchodníci k udržení čerstvého masa, ryb a másla. Po občanské válce (1861-1865) se led používal k chlazení nákladních aut a dostal se i do civilního využití. V roce 1880 se polovina ledniček prodaných v New Yorku, Philadelphii a Baltimoru a jedna třetina ledniček prodaných v Bostonu a Chicagu začala dostávat do domácností. Podobné produkty mají i mrazáky.

Vyrobit účinnou lednici není tak jednoduché, jak si myslíme. Na počátku 19. století měli vynálezci velmi základní znalosti termofyziky, která byla nezbytná pro vědu o chlazení. Na Západě lidé věřili, že ta nejlepší lednička by měla zabránit tání ledu, ale takový tehdy velmi běžný názor byl zjevně mylný, protože právě tání ledu hrálo roli v chlazení. V počátcích lidé vynakládali velké úsilí na uchování ledu, včetně obalování ledu přikrývkami, aby led nemohl hrát svou roli. Teprve na konci 19. století se vynálezcům podařilo najít přesnou rovnováhu izolace a cirkulace potřebnou pro účinnou chladničku.